1.	Vliv sluchového defektu na psychický vývoj

2.	Stupeň defektu

2.1

Neslyšící

2.2	Zbytky sluchu

2.3	Nedoslýchavost

3.	Čas vzniku defektu

4.	Příčina vzniku defektu

5.	Psychické zvláštnosti sluchově postiženého dítěte

5.1

Vnímání

5.2	Zrakové vnímání

5.3	Vibrační citlivost

5.4

Pozornost

5.5	Zraková paměť

5.6	Slovní paměť

5.7

Myšlení

5.8

Řeč

5.9	Posunková řeč

5.10	Mluvená řeč

5.11	Písemná řeč

"Mluvená řeč
nejobtížnější: významová stránka slova
bez sluchu se těžko dosáhne zřetelné výslovnosti
osvojení gramatiky obtížné; pomalu si uvědomují význam slovních druhů
agramatismus neslyšících = chyby v gramat. výstavbě
pro nácvik využíván znak + odezírání = základní způsob vnímání orální řeči
intonaci lze odezírat dle rytmu mluvidel a řeči i dle mimiky  melodii řeči nelze takto vnímat
odezírání přesnější u později ohluchlých
hmat může být využit při vnímání zvuk. struktury řeči (ústa, hrudník, hrtan mluvícího - lze cítit rytmus)
využití zesilovacích aparatur
výslovnost založena na kinestetickém podkladě a vnímání vibrací

Písemná řeč
velká možnost pro kompenzaci následků poruchy; širší možnost dorozumění a přispívá k rozvoji myšlení
zrakové vnímání písma snadnější než odezírání (je to rychlejší); výuka psaní obtížnější; nemůže se opírat o přesné zvukové představy
malá slovní zásoba + málo gramatických zkušeností
výuka mluvené i psané řeči - probíhá téměř současně a paralelně
porozumění psanému textu ovlivněno opožděným vývojem řeči a logického myšlení
problém se syntaxí, sémantickým složením textů
slova si u nich dlouho zachovávají nominativní charakter (mají ráz vlastního jména)
pochopení hlavní myšlenky opožděné"

Příprava ke zkoušce z psychopatologie na Pedagogické fakultě Univerzita Hradec Králové, 2000, vyučující doc. Heřmanská Danuše. Práce je psána formou hesel.