"Anthurium
Úvod do morfologie, fylogeneze a taxonomie rodu
Epifyty, méně lithofyty nebo rostliny terestrické, s neotropickým rozšířením.
Listy spirálně seřazené, vyvíjené z paždí blanitých listenců, se síťnatou nervaturou.
Květenství podpíraná toulci bývají vyvíjena za každým listem; květy v husté spirále na palici, oboupohlavné, proteroginické (napřed dozrává blizna, později tyčinky), dvoučetné (2+2) s nezaniklými tepaly; plodem je bobule s dvěma až čtyřmi (osmi) semeny.

Tradičně: Pothoideae (ENGLER 1905, také HAY & MABBERLEY 1991 a MAYO, BOGNER & BOYCE 1997); ale semena s albumenem: proto nověji BOGNER & NICOLSON (1991): Lasioideae; GRAYUM (1990): Monsteroideae.

Introdukce nativních taxonů rodu
introdukce ve skupině Calomystrium (I)
- listy zpravidla dlouze řapíkaté, srdčité nebo střelovité, na svrchní straně s bledými lineárními rafidickými buňkami
- spadix často barevná a vonná, chráněná zpravidla širokým toulcem
- pouzdra semeníků jednovaječná, bobule obvykle podélně protažené
- na 220 druhů ze subequatoriálních andských poloh, zpravidla epifyty

Anthurium andreanum LIND.
synonymum: A. monarchicum HORT. ANDRÉ
kvítky na žlutých, za kvetení bělajících palicích; srdčité toulce suříkově červené, lesklé, puchýřnatě prolamované variabilní se stonky zkrácenými až téměř liánovitými
z kolumbijských a ecuadorských horských deštných lesů (420-1800 m), do kultur uvedeno J. Lindenem r. 1877


Anthurium nymphaeifolium HOOK.
A. ornatum SCHOTT
spadix bělavě žlutá nebo růžově purpurová, lžičkotvaré květní toulce zelenavé nebo bílé
z venezuelských selvas (do 2900m), v kulturách od 1853 pro křížení bývalo často používáno, slabinou jsou však příliš dlouhá internodia

Anthurium formosum SCHOTT
A. lactiflorum ENGLER
toulce zelenobílé, bílé nebo světle levandulové; robustní spadix bílá nebo purpurová, vonná; bobule purpurové jeden z nejrobustnějších druhů s listy až 0,8 m dlouhými, vejčitě srdčitými; květní stopky relativně krátké
v nížinných a podhorských deštných lesích (do 1500 m), z Kostariky po Kolumbii (Ecuador?)

Z historie šlechtění:
1886: jako A. carneum uvádí J. LINDEN první křížence A. nymphaeifolium s A. andreanum; A.PYNAERT kříží A. nymphaeifolium s A. subsignatum a hybridy poté rovněž s A.andreanum (»»» A. gandavense, A. louisiae aj.)
1892: J. LINDEN uvádí už vícenásobné hybridy A. andreanum s A. lindenianum pod jménem A. wambekeanum
1896: další hybridy A. andreanum s A. lindenianum v červených, růžových, lososových i bílých odstínech množeny pod jmény A. leopoldii, A. desmetianum, A. roseum, A. clementinae, A. nicolasianum …
1986: tkáňové množení přináší oživení zájmu o nové hybridy: A. R. KUEHNLE a H. KAMEMOTO kříží staré hybridy s A. formosum, A. roseospadix


introdukce ve skupině Calomystrium (II)
- u rheofytních taxonů (připisovaných kdysi skupinám Urospadix nebo Porphyrochitonium) stonky zkrácené a listy vhloubeně žláznaté
- bobule okrouhlé, pouzdra semeníků jednovaječná
- na 10 druhů s panamským vývojovým centrem, rostou lithofyticky při stinných vodních tocích

Anthurium amnicola DRESSLER
A. lilacinum DRESSLER
jedno z nejmenších anthurií s mátově vonnými kvítky na purpurových palicích, podepřených drobnými levandulovými toulci; bobule bělavé
v panamských podhorských deštných lesích (200-800 m) poprvé sbíráno R. L. Dresslerem roku 1972

Anthurium antrophyodes KILLIP
květenství k dalším druhům skupiny nepoměrně veliká, s bílými palicemi i toulci a s bílými bobulemi
z nížinných kolumbijských stinných pramenišť (druh jen zřídka vystupující nad 400 m), do kultur uvedeno r. 1912

Anthurium kamemotoanum CROAT
kvítky na purpurové spadix s bílými pestíky, miskovité a kápovitě stažené toulce rovněž purpurové, vně zelenavě stínované, tuhé a kožovité
z panamských premontanních deštných lesů (750-900 m) uvedli r. 1968 do kultur H. Kamemoto a A. Kuehnle (pod jménem A. micromystrium, platně popsáno až r. 1986)
Z historie šlechtění:
1988: první produkty hybridizace v rheofytní podskupině uvedeny jako A. amni-oquiense s A. antro-oqiuense pěstiteli Havajské university
1988: šlechtění víceúčelových hybridů: A. amnicola kříženo se starými Andreanum-hybridy Lindenovými (University of Florida) nebo s produkty hybridizací A. andreanum s karibskými A. formosum a A. kamemotoanum (University of Hawaii) »»» bohatě větvící tulipánokvěté hybridy (rychlý růst »»» vysoká produkce, květy mnohdy vonné, ale nepříliš dobrá trvanlivost květních toulců)


introdukce ve skupinách Porhyrochitonium a Tetraspermium
- stonky zkrácené; tuhé listy žláznatě tečkované, s nervaturou při okrajích anastomizující (přesto mnohé druhy kdysi ve skupině Urospadix)
- společným znakem obou skupin dvouvaječná pouzdra semeníků
- asi 20 druhů obou skupin s vývojovým centrem v subequatoriálních andských oblastech, rostou zpravidla epifyticky

Anthurium scherzerianum SCHOTT
A. hortulanum HORT. BIRDSEY
květní palice spirálně stočené, žluté nebo rumělkově červené, kožovitá spatha červená, bílá, resp. Červenobíle mramorovaná, také selekce s toulci zelenými (popsáno r. 1857)
z Guatemaly, Wendlandem uvedeno do kultur r. 1862 z horských deštných lesů Kostariky

Anthurium bakeri HOOK.
A. angelorum HORT. BIRDSEY
spadix krémově bílá, toulec úzký, žlutozelený s červeně naběhlými okraji; ozdobné především zářivě červenými bobulemi
rozšířeno z Kolumbie do Guatemaly; do kultur zavedeno r. 1872

Anthurium scandens (AUBL.)ENGL.
A. leucocarpum SCHOTT, A. rigidulum
velmi variabilní druh, populace často polyploidní, popínavě prodloužené stonky spadix žlutavě bílá, drobné toulce bílé nebo bělavě zelené, bohatě nasazované bobule bílé nebo světle fialové
horský druh rozšířený z Mexika do Brazílie

Z historie šlechtění:
1884: pod jménem A. williamsii uvedeny první klony A. scherzerianum s bílými toulci - později selektované v A. vervaeanum, A. aurorae
1887: z křížení červeně a bíle kvetoucích klonů získávány hybridy s toulci kropenatými: A. devansayanum, A. andegavense, A. rodigasianum, A. dallierianum, A. mariae-theresiae
1890: J. VEITCH & SONS uvádí A. wardianum se silně vyvinutými toulci
1957: Friesdorfská firma BOSSE přichází s prvními ustálenějšími populacemi pro generativní množení, další šlechtění německých pěstitelů směřují ke zkrácení pěstební doby
1982: W. BOCK uvádí spontánně nakvétající odrůdy množené in vitro"

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ