"Schlumbergera (Zygocactus), Hatiora (Rhipsalidopsis), Rhipsalis

Vidlanovitě větvené, epifyticky rostoucí kaktusy se zploštělými a článkovanými stonky » přebírají funkci listu.
Květy bývají pravidelné i souměrné (Zygocactus) a vyvíjejí se na shlucích apikálně seskupených (složených) areol.
S rody Lepismium, Pfeiffera a Hathiora (s touto je nyní Rhipsalidopsis slučován) zastupují v tribu Hylocereae skupinu rodů s fotoperiodicky podmíněnou květní tvorbou.

Vánoční a velikonoční kaktusy Schlumbergera (Zygocactus), Hatiora (Rhipsalidopsis), asi 10 druhů v obou rodech kdysi spojováno v rodu Epiphyllum – dnes je to jméno nepříbuzného rodu se stonky nečlánkovanými (známého tehdy jako Phyllocactus).
Dále zmiňované systematické pojetí vychází z prací současných britských taxonomů (N. P. Taylor, J. Horobin).
Někteří američtí taxonomové považují i výše zmiňované rody za vnitrodruhové jednotky v rodu Rhipsalis » tomu neodpovídají data molekulární.

Schlumbergera
Stonkové segmenty zploštělé anebo oblé, u původnějších druhů často ostnité.
Veliké květy s plátky široce rozloženými, nebo nazpět ohrnutými, vybíhajícími v trubku (opylování kolibříky).
Šest druhů roste v jihobrazilských horách do výšky 1800 m (příležitostné sněhové přeháňky v chladnějších letech)
→ sekce a druhy:
Schlumbergera
S. truncata (Haw.) Moran (Epiphyllum delicatum N. E. Br.). Pohoří Serra dos Orgäos, Serra do Mar, 200-1600 m n. m., epifyt atlantických lesů, introdukována 1817.
S. russeliana (Gard.) Br. + Rose (Epiphyllum gibsonii R. H.). Serra dos Orgäos. 1350-2200 m n. m., epifyt horských mlžných lesů, v kultuře od roku 1819.
S. orssichiana Barth + McMillan. Serra do Mar, Serra do Bocaina, 1000-1400 m n. m., introdukována 1978.

Epiphyllanthus
S. opuntioides (L. + D.) Hunt (Epiphyllanthus obovatus (engl.) Br. + R.) Serra da Caparao, Serra do Itaiaia. Epifyt a epilit mlžných lesů, 1600-2500 m n. m.
S. microsphaerica Hovel (Epiphyllanthus obtusulangus) Serra do Ibitipoca, Serra da Mantiqueira. Epifyt mlžných lesů, 2200-2800 m n. m.

Hatiora
Stonkové segmenty ploché, oblé i hranaté, na okrajích s osténkatě brvitými areolami » články determinantního růstu.
Hvězdicovité květy se z vrcholových složených areol vyvíjejí po několika.
Šest druhů v jihobrazilských nížinách i horách (horské taxony známější pod starším jménem Rhipsalidopsis)
→ 2 podrody:
podrod – Rhipsalidopsis
Hatiora gaertneri (Regel) Moran (Epiphyllum makoyanum Rev. Hort.) Minas Gérais, Paraná, 350-1400 m n. m., epifyt opadavých lesů, v kultuře od roku 1884.
Hatiora rosea (Lag.) Br. + Rose – Paraná, Santa Catarina, 1000-2000 m n. m., epifyt araukariových mlžných lesů, introdukována 1923.

podrod – Hatiora
Hatiora salicornioides (Haw.) Br. + Rose (Rhipsalis lagenaria Voecht.) – Espirito santo, Sao Paulo, Paraná, do 1850 m n. m.
Hatiora bambusoides (Hatiora cylindrica) – dnes jen jako forma druhu předešlého. Minas Gerais, epifyt opadavých lesů/ epilit campo superse, 1000-1400 m n. m., introdukována 1978.

Rhipsalis
Stonky akrotonicky větvené se segmenty plochými i oblými, indeterminantními i determinantními (staré články opadávají).
Květy postranní s oblými semeníky.
Asi 35 druhů v jihobrazilských nížinách, rozdělovány do 5 podrodů.

podrod – Phyllarthrorhipsalis
Rhipsalis crispa (Epiphyllum crispatum) – Sao Paulo, Pemambuco, terestricky v pobřežních dunách a epifyticky v atlant. lesích do 900 m n. m.
Rhipsalis pachyptera (Epiphyllum alatum) – Sao Paulo, Paraná, St. Catarina, epifyt a epilit atlantických lesů do 1800 m n. m. (častěji v nížině)

podrod - Rhipsalis
Rhipsalis baccifera, (R. cassyta, R. fasciculata) – v amerických i afrických tropech do 1600 m n. m.
R. teres, (R. prismatica) – Santa Catarina, Sao Paulo, Paraná do 1000 m n. m.
R. messembryanthemoides – do 600 m n. m.

podrod – Erythrorhipsalis
Rhipsalis pilocarpa, (R. cassytha, R. fasciculata) – v amerických i afrických tropech do 1600 m n. m.
R. puniceodiscus, (R. chrysocarpa) – Serra do Caracol, Do 1200 m n. m.
R. neves-armondii (R. megalantha) – Paraná, St. Catarina, Espirito Santo, do 1000 m n. m."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ