"ANTOINE DE SAINT-EXUPÉRY - MALÝ PRINC
I. část
Téma: Střet dětského světa s dospělým, důležitost přátelství, pravé hodnoty lidského světa
Motiv: přátelství, dětství, fantazie, různé lidské povahy, starost, chamtivost
Myšlenka autora: důležitost citů (láska a přátelství, přátelství není na prodej, správně vidíme jen srdce, co je důležité je očím neviditelné); vyzdvihnutí dobrých lidských vlastností (láska, upřímnost, lidskost, aj.) a kritika těch špatných (materialismus, sobectví, uspěchanost, aj.), řeč je pramenem nedorozumění
Literární druh a žánr: filozofický pohádkový příběh (próza, epika)
Časoprostor: Sahara (planeta Země) + 6 jiných fiktivních planet, čas neznámý, princova planet B612, příběh trvá 9 dní, čas není určen – nejspíš 1. pol. 20. století
Kompoziční výstavba: dílo je členěno do 27 krátkých kapitol s římským číslem, na začátku a na konci psáno chronologicky, část psaná v retrospektivě (kdy navštěvuje různé planetky), většinou když Malý princ odcházel z planet, řekl si v duch „ti dospělí jsou ale podivní“, ilustrační obrázky
II. část
Vypravěč: je pilot – na začátku psáno v ich-formě (personální), er-forma (autorský) Malý princ cestuje po planetách
Postavy: PILOT: autobiografické prvky autora, vypravěč, ztroskotá v poušti, setkává se s Malým
princem
MALÝ PRINC: postava, kterou si autor vymyslel, aby nám připomněl, že malý princ je dětská
část, kterou má každý v nás, obyvatel planety B612; zvědavý, klade otázky, ale
sám na ně neodpovídá, neví si rady se svými city, cestováním po jiných planetách
získává cenné zkušenosti, spadl na poušť z nebe, nenechal se ovlivnit dospělým a
vrátil se ke své růži, protože ji má rád, nechal se proto uštknout hadem;
charaktery dospělých:
KRÁL: oblečený v hermelínu, seděl na trůnu, na celé planetce byl sám, považoval Malého
prince jako svého sluhu, jmenuje ho vyslancem, chtěl nařizovat, rozkazovat, mít
autoritu, částečně rozumný v udávání rozkazů „je třeba od každého to, co může dát“
DOMÝŠLIVEC: domnívá se, že ho Malý princ přišel chválit a obdivovat, neslyší nic, co není
projevem obdivu
PIJAN: osamělý, nešťastný, utápěl svůj žal v alkoholu, pil aby zapomněl, že se stydí, že pije
BYZNISMEN: neustále počítá hvězdy a peníze za ně, nechtěl být rušen
LAMPÁŘ: ten jediný Malého prince pochopil, nezabýval se sám sebou, věrný svému příkazu
rozžíhá a zhasíná lampu
ZEMĚPISEC: myslí si, že je nejdůležitější na světě, kreslí mapy, sedí u svého stolu, považoval
Malého prince za badatele, když mu popisoval svoji planetku, poradil mu, aby se
vydal na Zemi, že má dobrou pověst
LIŠKA: nemá ráda lidi, ale Malého prince ano, protože poznala, že i ona potřebuje přítele,
chtěla se nechat ochočit, učí ho trpělivosti, prozradila Malému princi, proč je jeho růže jedinečná, pochopil, že je zodpovědný za to co si ochočil, řekla mu tajemství čistého srdce „Nejprve musíme lásku dávat, až pak ji budeme dostávat“
HAD: uštknul Malého prince, aby se dostal zpět ke své květině
RŮŽE: autor ji dává lidské vlastnosti, je pyšná, má ráda sama sebe, bojí se průvanu, i když
Malý princ uvidí růže na zemi, tak ji prohlédne, ale přesto ji má rád, i když má negativní vlastnosti
Vyprávěcí způsoby: úvaha – přátelství, život, často se vyskytuje přímá řeč (vede k zamyšlení), řeč nepřímá – pokaždé když opouští nějakou z navštívených planetek (Dospělí jsou zvláštní), řeč polopřímá (Ptejte se: Spásl nebo nespásl beránek květinu?)
Typy promluv: vnitřní monology – Malý princ uvažuje o své květině (Strašně by ji to mrzelo, řekl si,
kdyby to viděla) dialogy mezi postavami
pásmo vypravěče – na začátku i na konci ich-forma, uprostřed er-forma
Veršová výstavba: x"