Úvod

1.

CAN

2.	Zvláštní formy CAN

2.1.	Münchhausenův syndrom v zastoupení (by proxy)

2.2.	Systémové týrání (druhotné zneužívání a ponižování)

2.3.	Organizované zneužívání dětí

2.4.	Rituální zneužívání

3.	Sexuální zneužívání dětí

3.1.	Formy sexuálního zneužívání

3.2.	Komerční sexuální zneužívání

3.3.	Sexuální turistika

4.	Problematika viktimizace

4.1.	Primární viktimizace

4.2.	Sekundární viktimizace

5.	Psychologie výslechu

6.	Specifika psychologie výslechu

6.1.	Výslech sexuálně zneužitých dětí

6.1.1.

Pravidla a zásady výslechu

6.1.2.

Použití demonstračních pomůcek

6.1.3.

Akomodační syndrom

6.2.	Praktická doporučení pro jednání s obětí znásilnění

7.	Problematika věrohodnosti výpovědi

7.1.	Obecná věrohodnost

7.2.	Specifická /speciální/ věrohodnost

7.3.	Posuzování věrohodnosti výpovědi

7.4.	Verbální a neverbální kritéria věrohodné výpovědi

7.4.1.

Verbální (obsahová) kritéria

7.4.2.

Neverbální kritéria

7.5.	Posuzování věrohodnosti výpovědi dítěte

8.	Posttraumatická stresová porucha

9.	Právní ochrana

10.	Policejní statistiky v ČR

11.	Kasuistika

Závě
Seznam použité literatury
Příloha

"3. Sexuální zneužívání dětí
Sexuální zneužívání dítěte je vydělováno jako samostatný syndrom, označovaný CSA - Child Sexual Abused syndrome. Definice Zdravotní komise Rady Evropy z roku 1992 považuje sexuální zneužití dítěte za nepatřičné vystavení dítěte sexuálnímu kontaktu, činnosti či chování. Zahrnuje jakékoliv sexuální dotýkání, styk, vykořisťování kýmkoliv, komu bylo dítě svěřeno do péče, nebo kýmkoliv, kdo dítě zneužívá. Takovou osobou může být rodič, příbuzný, rodinný přítel, odborný či dobrovolný pracovník či cizí osoba.
Podle Weisse je za sexuálním zneužíváním označován pohlavní kontakt mezi dospělou osobou a nedospělým jedincem, přičemž se zákonem stanovená hranice přípustnosti pohlavního styku pohybuje v různých zemích obvykle mezi 13. 18. rokem věku. Pojem zneužití přitom může označovat různé formy koitálního styku (vaginální, anální, interfemurální /mezi stehna/), tak i aktivní a pasivní orogenitální aktivity, masturbaci či osahávání jiných částí těla oběti, to vše za účelem dosažení sexuálního vzrušení a eventuálně i uspokojení pachatele. Závažnost sexuálního traumatu pro další vývoj obětí souvisí s mírou použitého násilí, s délkou doby traumatizace a s věkem, v němž k traumatu dochází. V případě incestního zneužití pak může hrát roli i příbuzenská blízkost zneužívající osoby.

3.1. Formy sexuálního zneužívání
Mezi formy sexuálního zneužívání řadíme dotykové a bezdotykové sexuální zneužívání.


Mezi bezdotykové sexuální zneužívání patří:
• obscénní telefonické hovory
• exhibicionismus - při této formě sexuálního zneužívání dospělý ukazuje svoje genitálie okolí, často přednostně dítěti.
• harassment - jedná se o znepokojování, zneklidňování dítěte například slovními výpady,
poplacáváním po zadku, tisknutím k sobě apod.
• přinucení dítěte k obnažení a jeho fotografování
• přinucení dítěte ke sledování pornografických videoprogramů nebo prohlížení porno časopisů
• setkání s exhibicionistou a také sexuální obtěžování

Mezi dotykové formy sexuálního zneužívání patří:
• sexuální útok - dospělý se snaží za užití síly a často při obraně oběti, dotýkat erotogenních zón dětského těla, mazlí se sním a poškozuje ho tím, že do něj vniká, např. prstem, jazykem nebo předměty. Nutí dítě k témuž, nebo po dítěti žádá např. masturbaci penisu rukou. Může se pokusit o intrafemurální koitus.
• znásilnění - vynucené vniknutí do vagíny, konečníku či úst dítěte penisem.
• incest - kontaktní sexuální aktivita mezi dvěma osobami, jimž není zákonem dovoleno uzavřít sňatek.
• pedofilní obtěžování - jedná se o sexuální obtěžování prepubertálního dítěte dospělým."

S přílohami má práce cca 52 stran.