"Rhododendron: úvod do morfologie, fylogeneze a taxonomie rodu

- dřeviny zpravidla poloopadavé nebo stálezelené
- kořenová soustava mělká a mykorrhitická
- květy v racemosních terminálních květenstvích oboupohlavné, pětičetné, srostloplátečné, slabě souměrné a původně diplostemonické
- pyl přetrvává v tetrádádch; v prašných váčcích lepkavá vlákna stmelující tetrády v massuly
- plodem je dřevnatějící tobolka
- na 950 druhů, rozšíření převážně cirkumboreální

Introdukce nativních druhů rodu Rhododendron

1) azalky sekce Tsutsusi
- listy poloopadavé, často dimorfní, bez šupin - často ale žláznatě chlupaté
- v pupenech revolutní vernace
- asi 20 druhů ve východoasijských subtropech (časté jsou nativní hybridy)
- do Evropy přivezeny Holanďany v letech 1680 a 1768 (ve stejné době pěstováno již v japonských zahradách pěstováno na 200 odrůd)
- šlechtitelsky zpracovávány teprve anglické importy z počátku XIX. století

Rhododendron simsii PLANCH.
Azalea indica SIMS, Azalea calleryi NOB.
- květy lososově růžové, jednoduché, diplostemonické (iii.-iv.)
- z jižní Číny a Taiwanu (do 300 m n.m.) – rostliny zdomácnělé v Japonsku obtíženy cizími znaky (blízkost areálů R. indicum, R.eriocarpum, ale i fenotyp. projevy příbuzenstva R.obtusum)
- do Evropy r.1810 přivezeny právě ony japonské hybridy

Rhododendron indicum SWEET
Azalea indica L., Azalea macrantha BUNGE
- květy červené nebo zářivě růžové, často bíle prokreslené, jednoduché, haplostemonické (v.-vi.; pozdní, nerychlitelný druh)
- početné barevné klony pěstovány dříve jako A.superba KNIGHT, A.illustris MARDN., A.danielsiana PAXT., A.cardinalis MARDN.
- skalnaté svahy Honshu, Kyushu, z nížiny do 1100 m n.m.

Rhododendron macrosepalum MAXIM.
Azalea lineariifolia J.D.HOOK., Azalea dianthiflora CARR.
- květy růžové, vonné, s úzkými laloky, haplostemonické (iv.-vi.)
- v japonských zahradách odedávna v řadě kultivarů
- slunné stráně Honshu, Shikoku, do 900 m n.m.
´Shideguruma´

Rhododendron mucronatum (BLUME)G.DON
Azalea indica THUNB., Azalea rosmarinifolia BURM., Azalea ledifolia W.J.HOOK., Azalea liliiflora POIT., Azalea nivea MARDN.
- květy zelenavě bílé nebo růžové, diplostemonické (iv.-vi.)
- známá jen z japonských zahrad (zde pěstována více než 300 let), snad hybrid R.ripense MAKINO s R.macrosepalum MAXIM.

Rhododendron scabrum G.DON
Azalea sublanceolata KUNTZE
- květy velké, temně červené, diplostemonické (ii.-v.)
- hybridy s R.ripense MAKINO a s R.mucronatum G.DON známy jako R.pulchrum SWEET (Azalea ageromata HORT.ANDRÉ); v japonských zahradách odedávna pěstovány v řadě odrůd
- Ryukyu, při okrajích stálezelených lesů do 200 m n.m.

Rhododendron kaempferi PLANCH.
Azalea kaempferi ANDRÉ, Azalea sieboldii MIQ.
- květy zpravidla červené, haplostemonické (iv.-v., často až vi.)
- po celém Japonsku při okrajích opadavých lesů, do 1600 m n-m

Rhododendron kiusianum MAKINO
Azalea amoena LINDL. (?)
- květy v mnoha barvách, často s modravými odstíny, beze skvrn, haplostemonické (iv.- v.)
- ze skalnatých horských svahů Kyushu, 700 – 1700 m.n.m.
- v japonských zahradách v množství kultivarů s dvojitými květy (vertikálně větvené typy Kurume a Kirishima zalek)

Rhododendron obtusum (LINDL.) PLANCH.
Azalea amoena LINDL. (?), Azalea squamata LINDL.
- květy červené, purpurové nebo bílé, haplostemonické (iv.-v.)
- horizontálně větvené keře z vysokohorských poloh Kyushu (nad 1000 m n.m.), u nás přesto špatně přezimující (intro. 1846)
- množství odrůd s dvojitými korunami vzniklo v japonských zahradách možná jen selekcemi obou druhů předchozích

1816 Azalea indica v katalozích firem Raalte a Palmentiere; 1819 vystavena v Gentu současně s posledními čínskými importy Azalea liliiflora a Azalea narcissiflora
1829 Cock vystavuje v gentu Azalea phoenicea; z jejích potomstev vzešla v r.1849 Azalea concinna a později Azalea fergussonii, Azalea rotundiflora, Azalea mutabilis
1839 v katalogu gentské firmy L.van Houtte pod označením Azalea indica 97 odrůd
1854 Fortune přiváží z Číny nové hybridy - mezi nimi Azalea vittata, Azalea punctata, Azalea bealii, Azalea omnicolor a další, uvedené do kultury J. Vervaenem
1878 angličtí pěstitelé uvádějí Azalea balsaminaeflora, Azalea cactaeiflora, Azalea rosaeflora a Azalea olaendrina »»» první pěstované hybridy s účastí Azalea amoena a Azalea indica; z nich selektovány první odrůdy jako ‚Lady Musgraeve‘, ‚Impératrice des Indes‘, ‚Miss Carmichael‘, ‚Princess Beatrice‘, ‚Duke of Connaught‘ a další
1880 množství nových odrůd uvedeno drážďanskými zahradníky: mezi nimi proslulá ‚Deutsche Perle‘, podílející se později na vzniku hybridů jako ‚Paul Schäme‘, ‚Simon Mardner‘, ‚Mme. Petrick‘ a jejich prostřednictvím i nejvýznamnějších dnešních odrůd - např. ‚Avenir‘, ‚Léopold Astrid‘, ‚Ambrosiana‘, ‚Hellmut Vogel‘
1888 rakouský šlechtitel D. Forster uvádí z křížení za účasti Azalea amoena proslulou odrůdu ‚Hexe‘, zprvu pod označením Azalea forsteriana; podílela se na vzniku známých hybridních odrůd jako ‚Rh. Ambrosius‘, ‚Niobe‘, ‚Coelestine‘, ‚Knut Erwen‘
1919 Wilson přiváží do USA na 50 Kurume-azalek z Kyushu ; mezi nimi ‚Kirin‘, ‚Hatsugiri‘, ‚Hinomayo‘ (podílely se na vzniku odrůd ‚Regina‘, ‚Koli‘, ‚Rosa Perle‘)

2) rhododendrony sekce Vireya
- listy neopadavé, pokryté hvězdicovitými šupinkami, trichomy bez žlázek
- v pupenech involutní vernace
- květy nálevkovitě zvonkovité, často dlouze trubkaté, s redukovanými kalichy
- rostou převážně epifyticky, na 300 druhů v horách malajského archipelagu a tichomořských ostrovů
- množství hybridů v evropských kulturách do r.1880, dnes pěstovány ojediněle

Rhododendron javanicum (BLUME)BENN.
Rhododendron tubiflorum BLUME, Rhododendron brookeanum LOW.
- veliké elipčitě špičaté listy v přeslenech
- květy oranžově žluté až oranžově červené, s růžově žlutým jícnem, ve zdánlivých okolících; známy jsou i bělokvěté formy
- roste terestricky i epifyticky
- v horách Malajska, Sundských ostrovů a Filipín, 300-2800 m n.m

Rhododendron laetum J.J.SMITH
- větší nálevkovité květy jsou často vonné, sytě žluté, v mnohačetných okolících
- pro křížení jeden z nejlepších žlutokvětých druhů; zpravidla roste terestricky
- Nová Guinea, horské stráně mezi 1800-2300 m n.m.

Rhododendron jasminiflorum W.J.HOOK.
- vonné, sněhobílé, téměř cylindrické květy v mnohakvětých elegantních okolících
- spolu s R.kochii STEIN a R.toveranae F.MÜLL. představuje příbuzenskou skupinu na podzim kvetoucích druhů
- v horách Malajska, Sundských ostrovů a Filipín do 3100 m n.m

Rhododendron commonae FORSTER
Rhododendron pseudonitens SLEUMER
- trubkovité květy temně červené, oranžové nebo světle žluté, nepříliš velké, v mnohakvětých okolících
- roste terestricky
- Nová Guinea, vysokohorské svahy mezi 2600-4000 m n.m.

Rhododendron malayanum JACQ.
Rhododendron lampongum MIQ., Rhododendron celebicum BLUME
- menší květy s šarlatovými trubkami a růžovými korunami; jindy
květy růžové nebo zelenobílé, v chudokvětých okolících
- spolu s R.verticillatum LINDL. a R.longiflorum LOW tvoří skupinu zjara kvetoucích epifytů s téměř popínavým růstem
- v horách Thajska, Malajska a Sundských ostrovů, 200- 3000 m

Rhododendron macgregoriae F.MÜLL.
Rhododendron mayrii J.J.SMITH
- květy oranžové, žluté, růžové, červené, drobné, ale v bohatých okolících
- roste terestricky
- Nová Guinea; častý mezi 500 - 3300 m n.m.

Rhododendron superbum HORT.LAVALLÉE
- veliké nálevkovité květy v chudokvětých okolících, bílé, krémové nebo růžové, silně vonné, s více než pěti korunními plátky
- zpravidla roste epifyticky
- Nová Guinea: v papuánských oblastech mezi 1500 - 3000 m n.m.

Rhododendron konori BECC.
Rhododendron heptaster GILLI, Rhododendron phaeopeplum SLEUM.
- obrovské bílé nebo růžovobílé nálevkovité květy (bezmála 0.2 m dlouhé!) v okolících až po dvanácti, silně vonné
- roste epifyticky i terestricky
- Nová Guinea: častý mezi 750 - 2500 m n.m.

1845 Thomas Lobb ve službách firmy Veitch & Sons přiváží do Anglie první Vireya rhododendrony: R.javanicum BENN. (včetně variet známých jako R.brookeanum LOW a R.teyjsmannii MIQ.), R.longiflorum LINDL., R.malayanum JACQ. a R.multicolor MIQ.
1880 J. Heal představí prostřednictvím fy.Veitch & Sons první křížence těchto druhů: R.luteoroseum HORT.VEITCH, R.militaire HORT.VEITCH a R.conqueror HORT.VEITCH
1882 Davis kříží podobné hybridy s R.retusum BENN. a s R.aurigeranum SLEUM.; vzniklé hybridy budou kompatibilní s hybridy v sekcích Maddenodendron a Bullatorhodion a jejich vkřížením vzniká hybridní skupina R.javanico-himalayanum HORT.
1884 hybridy sundských druhů nabízeny v odrůdách ‚Princess Alexandra‘, ‚Princess Béatrice‘, ‚Eos‘, ‚Hippolyte‘, ‚Lord Wolseley‘ aj.; brzy více než 500 odrůd souhrnně označovaných jako R.javanico-jasminiflorum HORT. a R.javanico-multicolor HORT.

teplotní nároky Vireya - rhododendronů jsou podobné jako u azalek, v zimě při spodní hranici 10°C-15°C (nížinné druhy), resp. 6°C-8°C (hybridy horských druhů)

množení roubováním na vzrůstné hybridy typu R.taylori HORT.VEITCH, R.luteoroseum HORT.VEITCH, nebo zimním roubováním na druhy himálajské (R.maddenii J.D.HOOK.)

Množení a zaštipování azalek

Množení azalek

Matečné rostliny: vybíráme dobře a pravidelně rostoucí, zdravé rostliny s typickými znaky odrůdy; nesmí být staré - nejlépe asi 10 týdenní zakořenělé řízky
- hrnkují se do misek (v přepočtu do 140-160 rostlin na m2) a po zakořenění se zaštipují
- během následujících 22-24 týdnů se dvakrát odeberou řízky, pak se matečnice obmění (možné dopěstování k rychlení)
- matečné rostliny je nutno držet v plném růstu: v létě do 20°C-22°C, v zimě 18°C-20°C s případným přisvětlováním, před každým odběrem řízků přihnojování (2 kg NPK na m3 substrátu nejlépe ve třech-čtyřech dávkách, 2:1:2 nebo s posílenou dávkou dusíku)

Řízkování: dnes nejčastější způsob množení »»» odrůdy spolehlivě kořenící (v každém případě »baby-azalky« i stolní azalky) a odrůdy podnožové
- řízky ne příliš tvrdé »»» pro tradičně vedené kultury asi 50 mm dlouhé s 6-8 listy
- »»» pro krátkodobé kultury až dvakrát delší řízky s 10-15 listy: tyto po prvním zaštípnutí bohatěji obráží (riskantnější z hlediska dobrého zakořenění)
- skladování řízků (za sucha, v polyetylénových sáčcích): až 10 týdnů při 1°C, do šesti týdnů při 4°C; v případě ošetření fungicidy až 14 týdnů při 1°C, do deseti týdnů při 4°C
- Řízky se píchají na množárny zespod vytápěné, do vlhké písčitorašelinné směsi (případně rašelina s perlitem 1:1), asi 10 mm hluboko, 1000 - 1400 řízků na m2
- nutné překrytí folií (nebezpečí spálení - nutno stínit!)
- nebo instalace vodní mlhy (propustný substrát!)
- teploty pro zakořeňování do 20°C (lépe 16°C-18°C při 20°C teplotě substrátu) – za vyšších teplot raší řízky před vytvořením kalusu a špatně pak koření
- běžně řízky zakořeňují do 4-6 týdnů, tvorbu kořenů lze podpořit auxinoidními preparáty (Rhizopon B 0.1%)

Roubováním se množí azalky špatně kořenící nebo na vlastních kořenech špatně rostoucí, krom toho stromkové formy
- Podložky: dodnes Azalea concinna (zejména pro ‚Mme.Petrick‘ a ‚Vervaeneana‘ s jejich sporty) nebo Azalea forsteriana; dnes v sortách ‚Euratom‘, ‚Hexe‘, ‚Reine Louise‘
- Roubuje se na podnože asi šestiměsíční »»» především kopulací (méně připlátkováním) při co nejdelším řezu na hranici tvrdého (hnědnoucího) a měkkého (zeleného) dřeva (roubovat lze též na nezakořenělé podnože píchané na množárnu jako při řízkování: časté v Belgii, rouby srůstají s podnožemi až z 80%, často ale jen z 40%-60% koření)
- Rouby se přikolíčkují a drží se pod folií nebo pod vodní mlhou (voda nesmí stékat do srůstu!), při 18°C podobně jako u řízkování (ale spodní teplo není žádoucí)
- Srůstají po 4-8 týdnech, po dalších dvou týdnech lze odstranit kolíčky a roub zaštípnout na 3-4 vyvinuté listy, odstraní se případné výhony z podnože (ponechává se však na podnoži co nejvíce svrchních listů k dobrému tahu živin)

Zaštipování

- je jednou z nejdůležitějších prací, má rozhodující vliv na správné větvení, velikost a tvar rostliny, rovnoměrnost květní násady
- zaštipované rostliny musí být dobře prokořenělé (nedoporučuje se zaštipování současně s přehrnkováním)
- příliš časné první zaštípnutí »»»»»» slabé větvení (1-2 výhony proti 3-5 výhonům při pozdějším tvrdším zaštípnutí)
- zatvrdlé výhony, příliš pozdě zaštípnuté, obrážejí dlouho, slaběji a obtížněji.
- Neexistuje všeobecně vhodný termín pro zaštipování: závisí na růstu rostlin a tedy na zvolené odrůdě, klimatických podmínkách, termínech množení.
- Rostliny mají přezimovat s plně vyvinutým olistěním – volíme tedy dostatečně časný termín druhého zaštípnutí.
- Termín posledního zaštípnutí ovlivňuje termíny nakvétání při rychlení a stejnoměrnost zaštípnutí zde ovlivňuje uniformitu květní násady.

příklady zaštipování raných pravokořenných azalek v závislosti na termínu množení


- tvrdé zaštipování: seříznutí až k hranici tvrdého dřeva (především první zaštipování slaběji rostoucích odrůd)
- měkké zaštipování: odstranění vrcholku a ponechání zbytku nedřevnatějícího, měkkého výhonku, nejlépe s asi třemi plně vyvinutými listy – může být použito chemického přípravku (chemické zaštipování)

A) příliš časné poslední zaštípnutí stimuluje tvorbu výhonů a posiluje růst, současně ale:
- vede k nerovnoměrnému vývinu výhonků
- podporuje vývin »diefjes«, především u silně rostoucích starších odrůd (‚Ambrosiana‘, ‚Niobe‘)
- vzrůstá nebezpečí zatvrdnutí poupat či předčasného nepravidelného vykvétání

B) příliš pozdní poslední zaštípnutí podporuje tvorbu kompaktních, dobře tvarovaných keříků, na druhé straně ale:
- výhony mohou být příliš slabé, oddaluje se kvetení
- Poslední zaštípnutí má proto rozhodující vliv na kvalitu květní násady – to si musí pěstitel ujasnit a neopozdit se se zaštipováním raných odrůd (obecně má zde být provedeno v březnu, nejpozději do poloviny dubna), stejně jako nespěchat se zaštipováním odrůd pozdních (nejlépe v květnu).

vliv termínu posledního zaštípnutí na kvetení a velikost expedovaných rostlin


- Časné zaštipování vyžaduje ovšem dostatek srážek v srpnu a září, jinak se poupata uzavírají příliš brzy a zatvrdnou »»»» delší rychlení, nepravidelné nakvétání, u mnoha odrůd tvorba nežádoucího nestejně dlouhého obrostu, opad poupat.
- Zejména poslední zaštipování je časově velmi náročné – za hodinu lze zaštípnout asi 60 rostlin s 12 až 15 výhony (pro porovnání: hrnkování »»» asi 80 rostlin / h, množení »»» až 300 řízků / h včetně úpravy) od šedesátých let minulého století bývá proto nahrazováno zaštipováním chemickým.

Chemické zaštipování je vždy měkké: jsou-li při ručním zaštípnutí výhonky zkráceny na polovinu (často ze dvou třetin), při chemickém zaštipování (s výjimkou vrcholků) zůstává veškerá listová masa zachována, to vedle úspory práce přináší další výhody:
- při zachování asimilační plochy rostou rostliny rychleji »»» docílíme větších, přitom kompaktních keříků
- rané odrůdy lze dříve přivést do květu (chemické přípravky lze aplikovat na výhonky 3-5 cm dlouhé, u ručního zaštipování musí být výhonky více narostlé a zaštipují se proto později)
- zkrácení doby potřebné k růstu výhonků mezi zaštipováními umožňuje dvojí -(trojí) aplikaci přípravku v osmi- až dvanáctitýdenních intervalech a docílení bohatě větvených, kompaktních a přitom větších rostlin (zvláště u pozdních odrůd)
Přípravky pro chemické zaštipování:

- C6- C12 mastné kyseliny a jejich methylestery
- spálí vegetační vrcholky včetně nejmladších listů, nepůsobí však hloubkově
- aplikují se v koncentraci 1.5 % - 4.0 %, zhruba 10 - 15 l emulze na ar
- účinné v rozmezí teplot 15°C – 30°C (čím vyšší teplota, tím nižší koncentrace »»» rychlejší působení, ale riziko nežádoucího popálení listů) »»» po 10 - 20 minutách (rovněž v závislosti na teplotě) nutno přípravek z listů smýt
- další ošetření je možné po 6 - 8 týdnech
- přípravky: Off-Shoot-O (41 % účinné látky), Fair 85, Royaltac, Tip-Nip aj.

- dikegulac Na
- brzdí syntézu nukleových kyselin »»» postihuje růst dělivých pletiv »»» inhibuje růst vzrostných vrcholů a ruší apikální dominanci
- současně ale působí na celou rostlinu - brzdí i růst kořenových špiček a kambia »»» ošetřované rostliny musí být dobře zakořenělé!
- aplikuje se v koncentraci 0.5 % - 1.0 %, asi 25 l na ar
- účinný za teplot nad 5°C: čím vyšší teplota, tím rychleji přípravek působí a tím rychleji je možno začít s přihnojováním rostlin (ne dříve než po týdnu!)
- přípravek není nutno z rostlin smývat, další ošetření možné po 8 - 12 týdnech
- přípravky: Atrinal (20 % účinné látky), Atrimmec (18.5 % účinné látky)

- oxathiin
- nepůsobí hloubkově, v účinku srovnatelný s methylestery C6- C12, je však bezpečnější a vyvolává tvorbu většího počtu výhonků »»» rostliny o větším prodejním průměru.
- v porovnání s dikegulacem (rovněž vyšší tvorba výhonků) rychleji účinkuje
- aplikuje se v koncentraci 0.5 % - 1.0 %, asi 15 l roztoku na ar
- oxathiin je jediným regulátorem v této skupině, schopným kontrolovat »diefjes«
- u vzrůstnějších pozdních odrůd (ošetřovaných v prosinci - lednu!) je vedlejším účinkem zvětšení květů
- přípravky: P 293 (36 % účinné látky)


Květní tvorba, retardace a rychlení azalek

»diefjes« (»geiztrieben«, »by-pass shoots«) = nežádoucí vegetativní výhony zpod založených květních poupat; mohou vést až k aborci poupat
- předpoklady k jejich iniciaci »»» oslabení apikální dominance v průběhu dormance (s výjimkou krátkodenního období v prosinci)
- rané »diefjes« se formují již v době květní indukce a mohou proto samy ještě zakládat květenství (»geknopte diefjes«) (2), nejranější dokonce mohou opětovně prorůstat zpod vegetativního vrcholku (3)
- pozdněji zakládané zůstávají vegetativní (»echte diefjes«) (1)
- oxathiin aplikovaný v prosinci nebo v lednu brzdí v růstu vegetativní »diefjes« a zvyšuje procento »geknopte diefjes«

Květní indukce
- Původní druhy azalek ze skupiny Tsutsusi zakládají květy v podmínkách zkracujícího se dne koncem léta: ve východoasijských subtropech tehdy ještě nebývají noci chladné.
- Asi po osmitýdenním krátkodenním období přichází ochlazení a rostliny pak vykvétají po dalších 8 - 12 týdnech.
- Také mnohé hybridy jsou fakultativně krátkodenní, vyhraněné požadavky na délku dne však zpravidla nemívají.
- Vysoká světelná intenzita tvorbu květů podporuje, při slabém osvětlení je indukce zpomalena nebo ustává.
- Květní tvorba úzce souvisí s dormantními projevy azalek »»» teploty nad 20°C – 22°C brzdí vegetativní růst a pro optimální květní tvorbu jsou nezbytné.
- U řady odrůd může být květní tvorba posílena aplikací růstových retardantů, především na postranních výhoncích (»diefjes«)
- Pro další vývoj založených poupat potřebuje většina azalek několikatýdenní období nízkých teplot (aktivace gibberellinů, odbourávání dormantních látek).

Vliv délky dne: krátký den při vysoké světelné intenzitě (zatemňování v červenci a srpnu) zakládání květů podporuje, ale není pro většinu kultivarů nezbytný; přitom sama o sobě krátkodenní perioda k založení poupat nestačí, podmínkou uspokojivé květní indukce zůstávají vysoké letní teploty.
- Větší význam má krátkodenní perioda u některých amerických odrůd (‚Red Wings‘, ‚Coral Wings‘, ,Skylark‘, ‚Whistler‘) - u těchto i při vysokých teplotách bývá za dlouhého dne květní tvorba zpomalena (optimem je délka dne 12 h).
- Dlouhý den je všeobecně podmínkou uspokojivého vegetativního růstu - u některých odrůd (‚Léopold Astrid‘, ‚Knut Erwen‘) v zimě růst téměř ustává a pokračuje teprve při prodlužování dne v únoru (případné přisvětlování mladých rostlin: 1000 lx, 14 - 16 h denně).

Vliv teplot: optimum teplot pro květní indukci se pohybuje mezi 20°C-26°C ve dne a 16°C-20°C v noci (ne pod 14°C).
- U nejvýznamnějších z tržních odrůd se při 20°C-22°C květy zakládají:
- po 4 - 5 týdnech u odrůd raných (‚Ambrosiana‘, ‚Paul Schäme‘),
- asi po 8 týdnech u odrůd pozdních (‚Knut Erwen‘, ‚Reinhold Ambrosius‘)
- další zvyšování teplot (zejména u pozdních odrůd) květní tvorbu ještě urychluje
- Poupata jsou zakládána při nástupu fyziologické letní dormance: ta musí být překonána, aby se květy mohly dále vyvíjet. Teprve potom je možno začít s rychlením.
- K odbourání dormance jsou u většiny odrůd nutné nízké teploty v trvání nejméně tří až pěti týdnů, pouze některé velmi rané odrůdy (‚Hellmut Vogel‘, ‚Ambrosiana‘ a jejich sporty) vykvétají i bez chladné periody jsou-li však chladu vystaveny, vykvétají rovnoměrněji.
- Při tradičně vedených kulturách (letní pěstování venku) je chladná perioda obvykle zajištěna přirozeným poklesem podzimních teplot
- u skleníkových kultur mohou však v případě teplého podzimu nastat problémy: poupata při prodloužení teplého období zatvrdnou a vykvétají nepravidelně!
[ některé azalkové podniky vystavěly proto chladící boxy - v nich jsou rostliny vystavovány teplotám 4°C-8°C po dobu čtyř (Kurume azalky) až šesti (Simsii azalky) týdnů; jsou-li teploty vyšší než 4°C, je nutné přisvětlování (300-500 lx 12 h denně)! ]

Rané odrůdy (‚Flamenco‘, ‚Bertina‘) jsou na chlazení méně závislé: k zajištění stejnoměrného nakvétání postačí 4-6 týdenní poklesy teplot k 12°C-18°C

Pozdní odrůdy (‚Knut Erwen‘, ‚Roi Léopold‘, ‚Rosali‘) pokles teplot nezbytně vyžadují: potřebují nejméně 6-8 týdnů při 6°C-12°C

Kurume azalky – lépe po kratší dobu při 2°C

obecně platí: čím vyšší teploty, tím delší odbourávání inhibice"

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ