"Tulipa: úvod do morfologie, fylogeneze a taxonomie rodu

- kryptofytní rostliny se sympodiálními semitunikátními cibulemi
- trojčetné květy o dvoukruhém okvětí (P1, P2 - penigoenium) mají diplostemonické androeceum (A1, A2) se svrchním semeníkem (G - gyneceum)
- do evropských zahrad přivezeny v polovině XVI. Století – (1554) Ferdinand I, 1573 Maxmilián II posílá dvorního zahradníka do Holandska;
- »tulipánová horečka« v letech 1610-1637, 1629 první obchodní katalog
- nativní druhy rozdělovány ve tři podrody, současné hybridy členěny do čtrnácti skupin

Podrod Orithyia (Amana)
- květy s prodlouženými zobanovitými čnělkami; nitky tyčinek lysé, vprostřed ploše rozšířené, nestejné délky
- pod květem pár drobných úzkých listů
- na deset druhů ve východoasijských horách
- skupina dle molekulárních dat (FAY & al. 2004) blízká kandíkům (Erythronium) a sesterská všem ostatním tulipánům

Podrod Eriostemones
- krátké stonky s úzkými listy, složenými často podle středního žebra a vyrůstajícími nad povrch půdy ve zdánlivé přízemní růžici
- nitky tyčinek zploštělé, k bázi rozšířené, pýřité, nestejně dlouhé (delší ve vnitřním kruhu)
- asi dvacet druhů ve třech sekcích (Australes, Saxatiles, Biflores), sesterských monofyletické skupině Tulipa a rozšířených po celém eurasijském termofytiku

Podrod Tulipa (Leiostemones)
- silné stonky s širokými, plochými, nadzemními listy, tyčinky cylindrické, lysé, stejně dlouhé v obou kruzích
- přes padesát druhů v sekcích Tulipa, Tulipanum, Eichleres, Clusianae, Kolpakowskianae, s rozšířením převážně středoasijským (mnohé z popsaných »druhů« evropských a maloasijských jsou zpětně zplanělými zahradními hybridy)
- skupina zjevně monofyletická, avšak sekce jen se slabou podporou molekulárních dat (FAY & al. 2004) »»» některé druhy skupiny Clusianae se zdají být bližší podrodu Orithyia

Introdukce nativních taxonů rodu Tulipa

1) introdukce ve skupině Eriostemones
- úzké listy v přízemní růžici bývají složeny podle středního žebra
- stonky silně zkrácené, nad povrch půdy vyrůstají jen květní stopky (s výjimkou podskupiny Biflores)
- nitky tyčinek ploché, pýřité, nestejně dlouhé
- na 20 druhů ve třech sekcích s euroasijským rozšířením

Tulipa tarda STAPF.
Tulipa dasystemon HORT. (non REGEL)
diploid; cibule s tenkou žlutou slupkou
listy úzké, v růžici po třech až sedmi z podzemních partií stonků
okvětní plátky žluté s bílými špičkami, vně na zeleném podkladě purpurově probarvené
květy po několika na větveném stonku
stepi východního Turkestánu

Tulipa sylvestris L.
Tulipa australis LINK., Tulipa gallica LOIS., Tulipa celsiana DC.
diploid nebo tetraploid (T. sylvestris!); cibule s pevnou červenohnědou slupkou a s chloupky ve špičce
listy úzké, po třech až pěti z báze zkráceného stonku
žluté květy vně se zeleně probarveným středním žebrem
suchá vřesoviště evropských středomořských svahů

Tulipa orphanidea BOISS. ex HELDR.
Tulipa whittallii HALL, Tulipa hageri HELDR.
cibule s pevnou oranžově hnědou slupkou, s chloupky ve špičce
listy úzké, v růžicích, temně zelené, purpurově lemované
okvětní plátky vně na bělavě zeleném podkladě purpurově probarvené, zevnitř purpurové s citronově žlutou bází
balkánské a turecké kamenité svahy i kukuřičná pole

Tulipa humilis HERBERT
Tulipa pulchella FENZL., Tulipa violacea BOISS.
diploid; cibule s pevnou světle hnědou slupkou
listy po dvou až třech z báze podzemního stonku
vnější okvětní plátky karmínové, vnitřní vně šedozelené, zevnitř
květy karmínové s modrým, bělavě lemovaným okem
maloasijské stepi a kamenité svahy, citlivá k zimnímu vlhku

2) introdukce ve skupině Tulipa (Leiostemones)
- široké ploché listy z nadzemních stonků (nesložené podle žebra)
- silné stonky s jediným velikým terminálním květem (výjimečně vícekvěté v podskupině Eichleres)
- nitky tyčinek cylindrické, lysé a stejně dlouhé v obou kruzích
- na 50 druhů v pěti sekcích, s rozšířením převážně středoasijským

Tulipa praestans HOOG.
triploid; cibule se silnými, kožovitými, řídce pýřitými slupkami
květy až po čtyřech na silných větvených stoncích s několika ostře žlábkovanými listy
okvětní plátky stejnotvaré, šarlatové, bez terče a bez lesku
vysoce variabilní druh pamíroalajských skalnatých svahů

Tulipa clusiana DC.
Tulipa rubroalba BROTERO, Tulipa maculata DULAC
pentaploid; cibule s vlnou na vrcholku, s hnědými slupkami
úzké leskle zelené listy
květy bílé s purpurovým terčem, s vnějšími tepaly na rubu červeně probarvenými
pomalu přirůstá (v kultuře hojnější žlutokvěté odrůdy)
horské kamenité svahy z Íránu do Tibetu

Tulipa saxatilis SIEBER
Tulipa bakeri HALL
triploid; cibule s hnědými, nachově prokreslenými slupkami
široké ploché leskle zelené listy raší v časném předjaří
květy bělavé nebo šeříkové se žlutým terčem
rychle se množí stolony, méně kvete
pole a skalnaté svahy v krétských horách

Tulipa maximowiczii REGEL
(Tulipa linifolia REGEL, Tulipa batalinii REGEL)
diploid; cibule s pevnou světle hnědou slupkou, chráněná na vrcholku žlutou vlnou
červeně lemované ploché listy z báze krátkého stonku
květy šarlatově červené, vně zeleně prokreslené, nebo bledě žluté, (T. batalinii), s nazpět ohnutými tepaly
pamíroalajské podhorské stepi

3) hybridní třídy velkokvětých druhů skupiny Tulipa (Leiostemones)
- robustně stavěné širokolisté taxony středoasijské podskupiny Eichleres, v přírodě snadno hybridizující
- nativní hybridy základem mnoha zahradních odrůd, v kulturách dále křížených a šlechtěných
- vedle hybridů vlastních tříd daly vzniknout i zahradním tulipánům

Tulipa kaufmanniana REGEL
diploid; vejčité cibule s hnědými, papírovitými, zevnitř krátce a řídce pýřitými slupkami
vyvíjejí brut na vertikálních stolonech
stonky s třemi až čtyřmi přízemními a několika menšími listy
květy s užšími vnějšími plátky na bílém nebo žlutém podkladě, růžově či červeně prokreslené, se žlutými terči
stepi a skalnaté, písčité i jílovité svahy v podhůří Tien Shanu

Tulipa greigii REGEL
diploid; vejčité cibule s hnědými, papírovitými, zevnitř jen řídce pýřitými slupkami
silné nízké stonky s širokým bazálním a několika menšími listy, charakteristickými hnědopurpurovým pruhováním
květy s přímými vnitřními plátky, původně oranžově červené nebo lososové s purpurovým stínováním
z jílovitokamenitých svahů Tienschanu

Tulipa fosteriana HOOG ex IRWING
diploid, kulaté cibule s purpurově hnědými, zevnitř hebce pýřitými slupkami
listy křehké, olivově šedozelené
květy obvykle šarlatové, vně zelenavě stínované, s černými, žlutě lemovanými terči, zevnitř s nápadným leskem
na vápnitých půdách jižních samarkandských svahů
kříženy s neo-tulipány daly vzniknout Darwin-hybridům

Tulipa dubia VVED.
cibule s papírovitými, zevnitř hustě plstnatými slupkami
široké šedozelené listy s vlnitě nadvinutými okraji
květy žluté, na rubu vnějších tepalů purpurově stínované
nativní hybridy s T. kaufmanniana, T. greigii, T. tschimganica
skalnaté svahy v podhůří Tien Shanu

4) zahradní tulipány a neo-tulipány
- velice variabilní kulturní »druhy«, pěstované po staletí v persko-íránské oblasti, a jejich zpětně zplanělé populace (Tulipa - Leiostemones)
- veliké cibule ze strany zploštělé, obvykle s tenkými slupkami
- silné stonky s širokými bazálními listy, květy s výraznými terči
- na deset »druhů« z evropského jihozápadu, do xvii. století neznámých

Tulipa gesneriana L.
Tulipa coronaria SALISB., Tulipa hortensis MOENCH.
cibule s papírovitými slupkami
turbanovité květy různých barev, často s rumělkovými odstíny a s černými terči, vně s pýřitými ostrůvky při vrcholcích tepalů
početné příbuzenstvo diploidních kulturních hybridů – šarlatově kvetoucí populace v maloasijských stepích jsou nejspíš jen zplanělými populacemi

Tulipa marjoletii PERRIER & SONGEON
Tulipa perrieri MARJOLLET
cibule s papírovitými, zevnitř jen řídce pýřitými slupkami
květy krémově žluté, vně často karmínově stínované, zevnitř s růžovým nádechem a šedomodrým terčem
zplanělý v západoevropských světlých lesích

Tulipa agenensis DC.
Tulipa oculus-solis ST.AMANS, Tulipa acutiflora POIR.
cibule s papírovitými, zevnitř hustě plstnatými slupkami
pevné nízké stonky s jediným širokým bazálním listem a úzkými listy lodyžními; početné dceřinné cibulky na stolonech
květy na pevných nízkých stoncích rumělkové, vně hnědozeleně stínované, s černými žlutě lemovanými terči
zplaněný na úhorech v balkánských a maloasijských zemích

Tulipa acuminata VAHL. ex HORNEM.
Tulipa mucronata FOMIN
cibule s papírovitými slupkami, zevnitř řídce pýřitými květy s tenkými, špičatými, nadvinutě zvlněnými tepaly jsou červenožluté se žlutými terči
zplanělý v západoevropských světlých lesích

Množení tulipánů a dopěstování cibulí
Dopěstování cibulí pro rychlení
- U nás jen v omezeném rozsahu: pozdní příchod jara a rychlý nárůst květnových teplot (»»» délka vegetace tulipánů asi 60 dní) nedovoluje konkurenci s přímořskými státy (délka vegetace až 100 dní) – např. Holandsko
- V letech 1970 - 1990 dopěstováno na 60 000 000 tulipánových cibulí: ani tehdy však produkce nestačila pokrývat tehdejší spotřebu (asi 5 000 000 cibulí ročně)
- Výsadba: v Holandsku podle velikosti cibulí, klimatických podmínek a půdní bonity na severu 600 000 - 800 000, na jihu až 800 000 - 1 100 000 cibulí . ha-1
- U nás nejčastější hrůbková výsadba (pod hrůbky ve dvojřádcích a pod úrovní mezižlábků: jinak promrzání a přesychání), obvykle 400 000 - 500 000 cibulí na hektar, dle velikosti cibulí 0.10 - 0.15 m hluboko, v našich podmínkách obvykle v první říjnové dekádě: do příchodu mrazů musí cibule zakořenit (mechanizovaná výsadba přínosná u menších cibulí, u větších nesprávná pozice vrcholu v půdě negativně ovlivňuje výnosy - nutná korekce před zahrnutím!)

- Moření cibulí: nejlépe kombinované s přípravky založenými na benomylu (benomylu + thiramu) a propamocarbu (např. Benlate 200 g + Previcur 300 ml /100 l vody), oloupané cibule (!); moří se 20 minut
- Půdy hlubší, s dobrou strukturou a nejméně 20% objemovým obsahem vzduchu (lehčí půdy vyžadují u nás doplňkové závlahy), nezasolené, s pH 6.0 – 7.0; zásoba čistých živin N 130, P 70, K 180 (kg.ha-1)
- Těžší cibule (ve vodě, resp. v roztoku mořidel neplovoucí) s obvodem 10/++ (nejčastěji cibule z paždí nejvnitřnějších suknic) bývá doporučováno vysazovat pokud možno odděleně: produkce nejkvalitnějších cibulí, ale v menším počtu než z menších cibulí zakládaných blíže k obvodu mateřské cibule.
- Zjara běžné kypření a odplevelování půdy, ochrana proti houbovým patogenům a hmyzu přenášejícímu virózy, s počátkem vybarvování poupat negativní selekce a odhlávkovávání »»» kinetin produkovaný při vývoji květu zkracuje vegetaci (u nás sice za květu tulipánů začínají už kořeny zasychat, přesto se odhlávkováním zvyšují přírůstky dceřinných cibulí až o 20 %)
- Sklizeň cibulí zpravidla v červnu – nejlépe v době, kdy bývá asi třetina povrchu slupky zahnědlá. Cibule je lépe chránit před přímým sluncem a nesmí zůstat dlouho v silnější vrstvě »»» sušení na lískách při 26°C a třídění.
- V současné době: veškeré květinové cibule z dovozu »»» v případě nákupu pro rychlení nutno více hlídat ukončení stadia G!

Fyziologie květní tvorby a preparace cibulí
Stadium G
- Podpučí tulipánových cibulí roste sympodiálně: po ukončení dormance pokračuje vrchol v růstu vývinem olistěného stonku ukončeného květem, stará cibule je přitom vyčerpána a současně se z úžlabních pupenů vyvíjejí cibule nové.
- Vývin asimilujících orgánů (a tedy celé rostliny) je podmíněn odpovídající funkcí dobře vyvinutých kořenů; ty se nejlépe vyvíjejí při 9°C-14°C, ku konci jara za vysokých teplot kořeny zasychají a rostlina zatahuje v semitunikátní cibuli.

Květy jsou u tulipánů zakládány v průběhu dormance za teplých letních měsíců:
- (minimum 10°C-12°C, optimum 20°C, teploty vyšší než 28°C-30°C diferenciaci květů zastaví!); z půdy lze nově vyrostlé cibule dobývat na přelomu července a srpna.
- K rychlení lze připravit jen cibule s viditelnými (asi 5 mm v průměru) základy květů: plně vyvinuty musí být nejen tepaly perianthu (P) a androeceum (A), ale i gynoeceum (stadium G) »»»» nutno ověřit, každý rok a v každé oblasti probíhá vývin jinak a v jinou dobu! (nejvíce bývá ovlivněn průběhem teplot a odrůdovými vlastnostmi)
- Na konci horkého a suchého léta přichází v domovině tulipánů vlhký podzim s příznivými teplotami pro vývin kořenů; přetrvávání dormance dosud zajišťuje vysoká hladina inhibičních látek, odbourávaných za nízkých teplot v zimě

»Sauna« vývin urychluje:
- Schopnost cibulí vykvést je tedy podmíněna:
- vysokými teplotami, podmiňujícími založení všech květních orgánů
- následnými nízkými teplotami umožňujícími odbourání dormance
- druhou teplou periodou umožňující probuzení cibulí, rašení a kvetení
- K urychlení květního vývoje je ovšem třeba teploty střídat exaktněji a rychleji než jak je tomu v přirozených podmínkách


Postdormanční procesy:
A) preparace
- je-li po sklizni cibulí ještě potřebná, musí být uskutečněna v následujících fázích:
A) 1 týden při 34°C (jen cibule pro rané termíny rychlení; zejména Apeldoorn!) - po ukončení vývinu suknic, nedošlo-li ještě k iniciace květů!
B) několik týdnů při 20°C do ukončení stadia G (při pozdější sklizni cibulí může za odpovídajících letních teplot proběhnout už na poli)
C) několik (0 - 6) týdnů po ukončení stadia G - tzv. »meziteplotní« období »»»» trvání závisí na odrůdě, velikosti a termínu ukončení vývoje cibulí, na zvolené metodě chlazení (zvlášť významné pro nejranější rychlení, napomáhá snížení výskytu »papírovatění« květů; i u tulipánů nechlazených!)

B) chlazení
- 9°C tulipány: nejčastější způsob přípravy tulipánů pro rychlení; chlazení respektuje skutečnost, že kořeny jsou nejlépe vyvíjeny při teplotách 9°C – 13°C
- je ale zdlouhavější, vyžaduje chladírenské prostory a je energeticky náročnější v závislosti na odrůdě a termínu rychlení vyžadují cibule k úplnému odbourání inhibičních látek chlazení po dobu 14 - 20 týdnů
- celé 9°C chlazení (anebo přinejmenším posledních 4-6 týdnů) probíhá za vlhka, tj. po vysázení cibulí do truhlíků; během této doby dostatečně zakoření, což zkrátí proces následujícího rychlení
- pojmenování »9°C tulipánů« není zcela přesné: při 9°C jsou teploty drženy do poslední říjnové dekády, pak jsou snižovány k 7°C (do konce první listopadové dekády), k 5°C (do konce prosince) a konečně k 2°C – 3°C (v lednu)
- chlazení 9°C tulipánů probíhá za vlhka, tj. po výsadbě cibulí do truhlíků - za nedostatečné kapacity chladírenských prostor lze v prvních týdnech chladit nasucho, nejméně 4-6 týdnů před rychlením musí však být cibule zasazeny pro dostatečné zakořenění
- během skladování a chlazení cibulí je nutno zajistit odpovídající vzdušnou vlhkost (80% - za nižší zasychají špičky kořenů prorůstajících z truhlíků) a výměnu vzduchu: na každý m3 cibulí u 9°C tulipánů 4-6 m3. h-1, u nechlazených 60 m3. h-1!
- nasucho předchlazené nakoupené cibule jsou oproti nechlazeným o 10 - 20 % dražší; nelze-li je ihned vysazovat, je třeba je udržovat při 9°C
- teploty odpovídající termínům chlazení je třeba s největší pozorností udržovat - stejně tak i dobu chlazení optimální pro zvolenou odrůdu:
1 příliš krátká doba chlazení: nedostatečná aktivace gibberellinů (gibereliny mají vliv na prodlužující růst) »»»» stonky zůstávají krátké, vyvíjejí se nestejnoměrně a pomaleji, nebezpečí »papírovatění« květů, zelenání květů, nedobarvené vrcholky květních plátků

2 příliš dlouhá doba chlazení: především u 9°C přílišné narašení cibulí ztíží manipulaci s truhlíky i proces rychlení; proces rychlení se poněkud zkracuje, narůstá však riziko »papírovatění«, zmenšení a deformací květů; výhony často příliš vysoké a lámavé (pro vysloveně pozdní termíny rychlení raději nechlazené tulipány, držené až do počátku prosince při 17°C !)

3 příliš vysoké teploty při chlazení »»»» krátké stonky, prodlužuje se doba rychlení (1°C navíc znamená o 1-2 dny delší rychlení a kratší stonky)

4 příliš nízké teploty během chlazení: stonky jsou obzvlášť dlouhé a doba rychlení se zkrátí, neúměrně ale roste riziko »papírovatění« květů
- korelace: při zvýšení teplot během týdne o 1°C prodlužujeme chlazení o 1 den

- 5°C tulipány: chlazení při 5°C trvá 9 až 12 týdnů (opět v závislosti na odrůdě a termínu rychlení) a probíhá celé za sucha (zpravidla u specializovaných firem)
- nižší teploty lépe aktivují endogenní gibberelliny »»»» prodlužování stonku
- nevyžaduje chladírenské prostory u pěstitele, ale: cibule nejsou k počátku rychlení zakořenělé - ač bývá růst vlivem přestálých nízkých teplot velmi rychlý, rychlení trvá podstatně déle než u 9°C tulipánů a náklady na topení jsou proto úměrně vyšší, objednané cibule je žádoucí vysázet bezprostředně po obdržení; nelze-li cibule po dodání ihned vysazovat, uchovávají se nadále při 5°C, od počátku ledna při 2°C (za vyšších teplot vzrůstá nebezpečí »papírovatění« květů).

- ledové tulipány: cibule jsou do počátku prosince skladovány při 17°C – 20°C, potom se vysazují a nechávají se při 5°C zakořenit; poté jsou v plastikových obalech uskladněny při -2°C; počátkem léta se rychlí se při teplotách kolem 12°C a 80 % RVV.
- (rychlení »ledových tulipánů«: ve skleníku jsou počátkem léta odpovídající teploty stěží udržitelné)

- nechlazené tulipány: cibule jsou až do výsadby skladovány při 17°C (do poloviny října při 20°C), chladnou periodu (9°C) prodělávají po výsadbě ve skleníku; v podstatě jde o 9°C tulipány s extenzívním využíváním skleníkové plochy
- skladování cibulí - klesají-li teploty při skladování nechlazených cibulí už před výsadnou pod 12°C, platí tato doba jako chladná perioda a tu je nutno při propočtu doby potřebné pro chlazení po výsadbě brát zpětně v úvahu!

cibule pro kvetení v březnu až dubnu nezbytně procházejí příliš dlouhým chlazením;
» následkem je příliš rychlý růst ve skleníku
» příliš dlouhé a lámavé stonky s menšími květy
» papírovatění květů
lépe bývá i tady rychlit nechlazené cibule držené až k počátku prosince při 17°C

Rychlení tulipánů
- 9°C tulipány: cibule se chladí i rychlí v truhlících (pracovně náročné, dovoluje ale skleníkovou plochu lépe využívat: samotné rychlení trvá 18-30 dní, rychlit lze tedy až šestkrát za sezónu a podíl energetických nákladů klesá pod 10 % celkových nákladů na rychlení)
- cibule pro nejranější rychlení nebývají zpravidla desinfikovány, sází se ale do chladného substrátu a teploty se snižují co nejrychleji k 9°C
- k první říjnové dekádě musí být především k botrytidě a trichodermózám citlivé odrůdy (´Attila´, ´Prominence´, ´Rosario´aj.) desinfikovány
- během chlazení a v prvních etapách rychlení je vysoká relativní vzdušná vlhkost (nad 90 %) nezbytná k zamezení zasychání kořenů prorůstajících mezi truhlíky - snižujeme ji jen v případě nebezpečí incidence botrytidy
- později je třeba vlhkost vzduchu udržovat do 80 % (za vyšší vlhkosti vodnaté stonky, sklápění květů, výskyt botrytidy, zvyšuje se riziko »papírovatění« květů)
- rychlí se při 18°C (20°C), v závěru rychlení lze teploty snížit k 15°C (lepší vybarvení a trvanlivost květů); teplota substrátu ne nad 16°C ! (»»»» předčasné zasychání kořenů »»»» bílé nebo zelené špičky tepalů, »papírovatění« květů)
- výsadba cibulí do truhlíků pro rychlení 9°C tulipánů:

- cibule o obvodu 10/11 cm (zhruba o 20 – 30 % levnější) produkují méně kvalitní květy se sklony k »papírovatění«; pro rané rychlení pouze cibule 12/++ !
- vrstva substrátu v truhlíku nejméně 8 cm pro udržení vlhkosti »»» relativně krátké rychlení neklade zvláštní nároky na kvalitu substrátu, musí být však propustný (ne ale příliš hrubozrnný) a prostý choroboplodných zárodků: nutná desinfekce, nepoužívat k rychlení substrát opakovaně !!!
(doporučováno: pH 6-7, soli do 1g.l-1)
- odrůdy s užším, méně rozvinutým olistěním (Mirjoran, Prominence) lze vysazovat hustěji než odrůdy s olistěním širším a bohatěji vyvinutým
- kořeny tulipánů jsou citlivé: »»» truhlíky i substrát bez zbytků solí (EC: nejvyšší akceptovatelné hodnoty 1.2 mS.cm-2, holandská norma 0.5-1.0 mS.cm-2 !)
- opatrně desinfikovat substrát (přípravky na bázi metalaxylu nebo furylaxylu: v písčitých substrátech do 4 g .m-2, v rašelinných až 8 g .m-2; také propamocarb v závislosti na typu substrátu 10 ml .m-2 až 20 ml .m-2)

- velmi rané nechlazené tulipány k vánocům: vhodný jen omezený počet odrůd (Joffre, Brillant Star); velmi časná výsadba (v 38. kalendářním týdnu, předtím ještě 4 týdny teplotního mezidobí); po výsadbě 10 týdnů chlazení při 9°C/7°C/5°C (»»» stonky zůstanou velmi krátké!);
- rychlení při 23°C (!) trvá 18-20 dní; kolísání i snižování teplot během rychlení zvyšuje nebezpečí zasychání poupat!

- 5°C tulipány: rychlí se zpravidla na záhonech; cibule musí nejdříve zakořenit a rychlení proto trvá 45 – 60 dní (v závislosti na odrůdě a termínu rychlení)
- odstranění suché slupky z kořenového věnce cibulí podpoří rychlejší tvorbu kořenů, cibule dosáhnou dříve požadované teploty: rychlení lze zkrátit o 3 - 4 dny, odpadá nebezpečí popálení kořenů po desinfekci
- výsadba: vrchol cibule asi 10 mm hluboko (v lehčích substrátech o málo hlouběji) »odslupkované« 5°C cibule: výsadba s vrcholem při úrovni povrchu substrátu (»» opožděná incidence Rhizoctonia!)
- 5°C cibule se vysazují obvykle na záhony a v nižší hustotě (asi 240 - 280 na m2) »» opět v závislosti na odrůdě a velikosti cibulí
- suchým chlazením již tak stresované cibule nelze ještě zatěžovat teplotami příliš vysokými pro optimální vývin kořenů: v prvních dvou týdnech je lépe držet teploty do 10°C (12°C), později se zvyšují k 16°C a dále až k 18°C (nejvýše ale k 13°C – 15°C ve výši cibulí!)
- po 48. kalendářním týdnu ne nad 15°C (10°C – 13°C ve výši cibulí) »» nedostatek světla, narůstá incidence houbových chorob !!!"

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ