"Helénismus
• 323 př.n.l. – počátek letopočtu
• rozpad říše Alexandra Velikého po jeho smrti 323 př.n.l. (Egypt, Sýrie, Makedonie) → šíření řecké kultury do nástupnických zemí
• monarchie – panovník a jeho družina
o občan se už nemohl účastnit aktivně politického života a spoluurčovat politiku státu
o mohl se starat jen o svoje osobní záležitosti (dříve opovrženíhodné) – poznávání, etika, psychologie…
• hlavní filosofické školy v helénismu:
o Skepse
o Epikureismus
o Stoicismus
• Skepse
o Pyrrhón, Tímón, Ainesidémos, Agripa, Sextos Empeirikos
o věci jsou smysly i myšlením nepoznatelné – neurčitelné, nestálé
o pro duševní klid, je třeba se zdržet úsudku
o svět nelze pravdivě poznat – podstatu věcí nepoznáváme (lze o nich tvrdit opačné soudy) X stoicismu i epikureismu, kde je základem poznání smyslové vnímání
o nemůžeme ověřit, jestli nás smyslové vjemy neklamou (odpovídají skutečnosti), můžeme jen říci, že se nám jeví takové a takové → nemůžeme říct nic o podstatě věcí – uznávají jen jevy
o máme se zdržet úsudku a připustit, že předmět danou vlastnost má i že ji nemá (i v otázce mravů)
o to nám přinese blaženost, která spočívá v neochvějnosti a bezzájmovosti (apatheiá) → zdržení se soudu nás chrání před zmatkem, hledáním odpovědí, zdůvodňováním, obhajobou
o Deset tropů (argumenty proti možnosti smyslového i rozumového poznání):
 Vzhledem k biologickému druhu
 Individuální lidská přirozenost
 Různé poznání různých smyslů
 Aktuální stav
 Kulturní rozdíly
 Směšování a spojování (nevnímáme izolovaně)
 Klamy perspektivy
 Množství
 Hodnocení jevů podle jejich výskytu
 Vztahové pojmy (větší, lehké apod.)
o Argumenty proti rozumovému poznání (Agripa)
 každé zdůvodnění musí být samo zdůvodněno – ad infinitum (donekonečna)
 proto hypotetické předpoklady
 úsudek v kruhu
• Epikureismus
o Epikuros, Lucretius
o epikurejská komunita byla úzce spjatá, založená na kultu přátelství a společném studiu filosofie, oddělená od veřejnosti (ženy, děti, otroci – stejné podmínky) - askeze
o kritériem pravdy jsou smyslové vjemy
 smyslové vnímání není ovlivněno rozumem ani pamětí, jsou vyvolávané vnějším popudem (atomy) – mohou být však zkreslené, porušené
 rozdílné vjemy téhož druhu mají stejnou platnost (týkají se jiného předmětu)
 rozum, myšlenky – vznikají ze smyslových vjemů
 pojem je poznatek uložený v mysli (vzpomínka na často se opakující jev) – tak můžeme posoudit minulé vjemy se současnými
• vyznačují se samozřejmou jistotou (opakovaná smyslová zkušenost)
 mínění je pravdivé, jen jestliže není vyvráceno smysly – pak je klamné
o Co ale v případě soudů o nezjevných věcech?
 ty jsou pravdivé, jestliže neodporují jasným smyslovým představám (jestliže neexistuje prázdno, není možný pohyb)
 to vede k tomu, že pro určitý jev může existovat více stejně platných výkladů (blesk – viditelný jev → může být vysvětlen mnoha nezjevnými příčinami)
o Pro epikureismus není poznání přírody (jediných skutečných příčin) nezbytným lidským úkolem
o přesto zakládá epikureismus svět na atomismu (vesmír – tělesa i prázdno je nekonečné, atomy mají neurčitelný počet rozmanitých tvarů, atomy se pohybují věčně a stále stejnou rychlostí, narážejí do sebe, mají tvar, tíži, velikost, nemění se, jsou nezničitelné, samy se skládají z pomyslných částí rozlohy)
o aby docházelo ke kontaktům zavádí Lucretius náhodnou odchylku atomů v jejich pohybu – v etice využita pro vysvětlení svobodné vůle"

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ