"Středověké myšlení
• antická filosofie končí uzavřením athénských škol (kolem 530 n. l.) – Císař Justinián odebral zákonem všem pohanům (kteří byli proti poučení a křtu) občanská práva (živnost, vlastnictví majetku, zákaz vyučování)
• novoplatonici odchází do Persie (brzy se vrací)
• začátek středověku 476 – pád Západořímské říše
• konec středověku (renesance – 13/14st.)

• rozpad Římské říše způsobil radikální odtržení latinského západu od filosofického dědictví antiky (netýká se tolik Byzance – Východořímská říše)
• středověká filosofie je záležitostí národů, které pronikají na území Říma ze severu (Germánské kmeny přebírající antické dědictví), jejich úkolem je osvojit si cizí jazyk (latina), způsob myšlení a obrovské množství poznatků
• geografický posun kulturních center (z Atén, Alexandrie, Kartága → do Raveny, Verony a později Canterbury, Paříž, Oxford, Kolín…)
Novoplatonismus
• začátek 3st. – 530 n. l.
• novoplatonismus jako vlivná škola v raném středověku (i když je ještě antickou filosofií)
• před novoplatonismem obroda pythagorejského učení (novopythagoreismus) – 1. st. př. n. l.
o hlavním principem Jedno (monáda):
 Jedno za jsoucnem
 Jedno v říši idejí (u novopl. Duch)
 Jedno jež má účast na prvních dvou a proniká svět (u novopl. Duše)
o ve 3. st. novopythagoreismus absorbován novoplatonismem
• Plotínos (novoplatonismus)
o tvrdil, že jen správně interpretuje Platóna
o ale ve skutečnosti slučoval Platóna s Aristotelem (v této interpretaci se přenesl Platón do renesance)
o Tři hypostaze: (od vyššího k nižšímu bytí)
 Jedno, (Bůh, Dobro)
 Duch, (Rozum, Svět idejí, Svět nazírání, Intelekt, Nús)
 Duše
o Jedno
 nezávislé, soběstačné, jednoduché, nesložené, neomezené
 je principem vší skutečnosti – zakládá další vrstvy jsoucna, ale nikoli chronologicky
 všechny vrstvy jsou věčné, mají na Jednu účast, něco jako přetékání Jedna
 být znamená být jednou věcí, být sjednocen – čím více je něco jednotné, tím více „je“
 jednota věcí, celku – nemůže vycházet ze složek (ale odjinud)
 je jedinečné, neobsahuje žádnou různost ani omezení
 nelze jej uchopit myšlením, můžeme ho jen nazírat, ztotožnit se, spojit se bez poznání
o Duch
 vychází z jedna
 přeplněné bytím přetéká a vyvolává jiné bytí
 duch je jednotnější než nižší smyslový svět – tím, že je nerozlehlý, nečasový (nepodléhá mnohosti)
 jeho aktivita (myšlení) je totožná s ním samým – myšlení v celku (intuice)
 jeho myšlenkami jsou ideje
o Duše
 nezaměřuje se na sebe jako duch (ale na vnější věci)
 nadána pohybem
 mezi božskou jednotou a přírodní mnohostí
 spojuje se v ní nedělitelnost jednoho s dělitelností těla
 existuje duše veškerenstva Duše v Duchu a duše jednotlivých věcí
o Sestup duší z Ducha do těl (narození) a návrat zpět při smrti těla – podle zásluh se může duše osvobodit a vrátit se zpět do duchovního světa ke světové Duši, k Duchu a nakonec k Bohu - jednu
o samotný sestup do těla je pro duši trestem a zlem (musí se starat o něco horšího, než je sama)
o proto se duše nemá zabývat jen svým tělem, jinak zapomene na svou duchovní složku
o jednota duší se projevuje ve sdílení a soucítění lidí
o Látka, smyslově vnímatelný svět"

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ