"16. Znaky vybraných světových náboženství, dějiny a čas
● Dělení a charakteristika náboženství. Náboženství a věda, filozofie, umění
● Čas a jeho reflexe ve filozofii. Čas přírodní a žitý
● Dějiny, člověk jako dějinná bytost. Cyklické a lineární pojetí dějin
● Téma dějin v dějinách filozofie
● Pojmy: eschatologie, apokalyptika
Dělení a charakteristika náboženství. Náboženství a věda, filozofie, umění
Náboženství je založeno na tradici. Často poskytuje lidem nadpřirozené vysvětlení, je to víra bez důkazů. Lidé v něm nacházejí jistotu. Náboženství je odvozeno od slova “religio” - znovupřipoutání, znovupřipojení člověka, “znovučtení v řádcích života”, znovuoslovení, znovuvyvolení k něčemu mimořádnému - dochází nám smysl. Kultura (z “kultus”) souvisí s náboženstvím. Náboženství zahrnuje dějiny a tradice. Náboženské víry se liší objektem víry, hodnotami, životním stylem, obsahem víry, způsobem víry (vztahem k víře). Náboženství se často opírá o posvátné texty a je v něm uplatňována náboženská morálka. Náboženství je přirozená potřeba člověka, zahrnuje spirituální potřeby, potřebu transcendence, bezpečí a pocit zakotvení v řádu. Náboženství má původ v světovém názoru filosofie. Náboženství také poskytuje útěchu pro lid postrádající motivaci a smysl. Náboženství je i nástrojem ideologie, jejíž cílem je ovládat. Religionistika je historická, komparativní, kontextuální.

Mezi hlavní světová náboženství patří judaismus, který má větve ortodoxní, reformovanou, konzervativní a bez vyznání. Dalším světovým náboženstvím je křesťanství s církví katolickou, protestantskou a pravoslavnou. Islám se dělí na větev šíitskou a sunnitskou. Buddhismus má větve théraváda a mahájána. V Indii je rozšířený hinduismus. Další východní nábožensko-filosofické směry jsou konfucianismus a taoismus.

Manismus (uctívání zemřelých předků) a animismus (víra v existenci duší a duchovních bytostí) jsou vztahy k duchovním bytostem, stejně jako teismus a k němu podřazené pojmy monoteismus, polyteismus, deismus a panteismus.
Čas a jeho reflexe ve filozofii. Čas přírodní a žitý
„Čas existuje, pokud člověk zpřítomňuje minulé ve vzpomínce a budoucí v očekávání”
„Co je čas?” - svatý Augustin
„Filozofovat znamená učit se umírat.” - Platon
„Naše bytí je bytím ke smrti.” - Heidegger
„Dějiny jsou to, co teprve bude." - Dilthey"