"MINULOST TERAPIE DRAMATEM

Tzv. paradivadelní systémy, tzn. systémy užívající divadla k jiným cílům, než je umělecká produkce, ať už jsou to cíle vzdělávají, terapeutické, nebo náboženské, jsou paradoxně zřejmě starší než primární divadelní cíl umělecký. Vzpomeňme na hodiny dějepisu, kde jsme se dozvídali o kresbách jeskyních lidí, nebo na hodiny zeměpisu a primitivní kultury, které je možno spatřit ještě dnes po tisíciletí takřka nezměněné. Jejich rituály prováděné divadelní formou měly význam vzdělávací i terapeutický. Jeskyní lovec se znázorňoval jako lovené zvíře v magickém rituálu, přivolávajícím úspěšný lov. Sám sebe tím také ujišťoval o vlastní odvaze a hodnotě pro skupinu. Pozdější první zemědělci se v obřadech plodnosti snažili své vesnici zajistit dostatečnou obživu, ale též předávali své vědomosti, zkušenosti a tradice potomkům. Šamanismus svými léčebnými rituály měl terapeutický prvek zahrnut v sugesci o opravdovosti léčby.
Ale přejděme k psané historii. Ve třetím tisíciletí před naším letopočtem doporučoval faraón Imenhotep divadlo, tanec a hudbu k léčbě nemocných. Athénské divadlo Dromokaiton pořádalo každoročně představení duševně postižených a divadelní exhibice pořádal i nejslavnější pacient ústavu pro choromyslné v Charentonu, markýz de Sade.
Význam divadla jako edukačního prostředku je znám především od Jezuitů, ale vyzdvihl jej ve svém díle i nejvýznamnější pedagog Jan Ámos Komenský. Divadla užívaly ve výuce i evangelické školy. Koncem 18. století význam výchovy dramatem upadl a znovu se vrací až během posledního století."